Mezi mezinárodními faktory ovlivňujícími vývoz čínského textilního zahraničního obchodu patří Vietnam, ačkoli nevyvíjel významný přímý tlak prostřednictvím přísných cel, častých šetření v oblasti obchodních náprav ani jiných politik přímého obchodu. Rychlý rozvoj textilního a oděvního průmyslu a přesné umístění na trhu z něj učinily klíčového konkurenta Číny na globálním textilním trhu, zejména na trhu USA. Nepřímý dopad dynamiky jeho průmyslového rozvoje na vývoz čínského textilního zahraničního obchodu se neustále prohlubuje.
Z pohledu cest průmyslového rozvoje není vzestup vietnamského textilního a oděvního průmyslu náhodou, ale „průlomem založeným na klastrech“ podpořeným řadou výhod. Na jedné straně se Vietnam pyšní výhodou v nákladech na pracovní sílu: jeho průměrný plat ve výrobě je pouze 1/3 až 1/2 čínského a jeho nabídka pracovní síly je dostatečná, což láká velké množství mezinárodních textilních značek a smluvních výrobců k nasazení výrobních kapacit. Například celosvětově renomované oděvní značky, jako jsou Uniqlo a ZARA, přesunuly více než 30 % svých objednávek oděvů OEM do vietnamských továren, což vedlo k meziročnímu nárůstu vietnamské kapacity výroby oděvů v roce 2024 o 12 % a dosažení roční produkce 12 miliard kusů. Na druhou stranu si Vietnam vybudoval výhody v přístupu na trh aktivním podepisováním dohod o volném obchodu (FTA): dohoda o volném obchodu mezi Vietnamem a EU (EVFTA) platí již léta a umožňuje vietnamským textilním a oděvním výrobkům požívat bezcelního zacházení při vývozu do EU; dvoustranná obchodní dohoda uzavřená s USA také poskytuje preferenčnější celní podmínky pro vstup Vietnamu na americký trh. Naproti tomu některé čínské textilní výrobky stále čelí určitým clům nebo technickým překážkám při vývozu do EU a USA. Vietnamská vláda navíc urychlila zlepšování celého průmyslového řetězce (zahrnujícího spřádání, tkaní, barvení a výrobu oděvů) zřizováním textilních průmyslových parků a nabídkou daňových pobídek (např. nově založené textilní podniky mohou požívat čtyřletého osvobození od daně z příjmu právnických osob a 50% snížení po dobu následujících 9 let). Do roku 2024 se míra místní podpory vietnamského textilního průmyslového řetězce zvýšila ze 45 % v roce 2019 na 68 %, což výrazně snížilo jeho závislost na dovážených látkách a doplňcích, zkrátilo výrobní cykly a zvýšilo rychlost odezvy na objednávky.
Tato průmyslová výhoda se přímo proměnila v rychlý nárůst podílu na mezinárodním trhu. Zejména na pozadí přetrvávajících nejistot v textilním obchodu mezi Čínou a USA se stále více projevuje substituční efekt Vietnamu vůči Číně. Data o dovozu oděvů do USA od ledna do května 2025 ukazují, že podíl Číny na dovozu oděvů do USA klesl na 17,2 %, zatímco Vietnam poprvé překonal Čínu s podílem 17,5 %. Za těmito údaji se skrývá kolísání konkurence mezi oběma zeměmi v segmentovaných kategoriích. Konkrétně Vietnam prokázal pozoruhodnou konkurenceschopnost v oblastech náročných na pracovní sílu, jako jsou bavlněné oděvy a pletené oblečení: na americkém trhu je jednotková cena bavlněných triček vyvážených Vietnamem o 8–12 % nižší než u podobných čínských výrobků a průměrný dodací cyklus se zkrátil o 5–7 dní. To přimělo americké maloobchodníky, jako jsou Walmart a Target, přesunout více objednávek základního oblečení do Vietnamu. V oblasti funkčního oblečení Vietnam také zrychluje své dohánění. Zavedením pokročilých výrobních linek z Číny a Jižní Koreje překročil objem exportu sportovního oblečení v roce 2024 8 miliard amerických dolarů, což představuje meziroční nárůst o 18 %, a dále se přesměrovaly objednávky na sportovní oblečení střední až nižší třídy, které původně patřily Číně.
Pro čínské textilní exportní podniky se konkurenční tlak z Vietnamu neodráží pouze v poklesu tržního podílu, ale také nutí čínské podniky urychlit svou transformaci. Na jedné straně některé čínské textilní podniky, které se spoléhají na americký trh střední a nižší třídy, čelí dilematu ztráty zakázek a zužování ziskových marží. Zejména malé a střední podniky postrádají výhody značky a vyjednávací sílu, což je staví do pasivní pozice v cenové konkurenci s vietnamskými podniky. Musí udržovat provoz snižováním ziskových marží nebo úpravou struktury zákazníků. Na druhou stranu tato konkurence také vedla k modernizaci čínského textilního průmyslu směrem k high-end a diferencovanému rozvoji: stále více čínských podniků začalo zvyšovat investice do výzkumu a vývoje v oblasti zelených tkanin (jako je recyklovaný polyester a organická bavlna) a funkčních materiálů (jako jsou antibakteriální tkaniny a tkaniny s inteligentní regulací teploty). V roce 2024 se objem vývozu čínských recyklovaných textilních výrobků meziročně zvýšil o 23 %, což překonalo celkové tempo růstu vývozu textilu. Zároveň čínské podniky posilují povědomí o značce a zlepšují rozpoznávání svých vlastních značek na evropských a amerických trzích střední a vyšší třídy účastí na mezinárodních výstavách a spoluprací se zahraničními designéry, aby se zbavily „závislosti na výrobcích originálního vybavení“ a snížily závislost na jednotném trhu a konkurenci v oblasti nízkých cen.
Z dlouhodobého hlediska se vzestup vietnamského textilního průmyslu stal důležitou proměnnou při přetváření globálního textilního trhu. Jeho konkurence s Čínou není „hrou s nulovým součtem“, ale hnací silou pro obě strany k dosažení diferencovaného rozvoje v různých článcích průmyslového řetězce. Pokud se čínským textilním podnikům podaří využít příležitosti průmyslové modernizace a vybudovat nové konkurenční bariéry v oblastech, jako je technologický výzkum a vývoj, budování značky a zelená výroba, očekává se, že si i nadále upevní své výhody na trhu s textilem vyšší třídy. V krátkodobém horizontu však bude konkurenční tlak Vietnamu na trhu se střední a nižší třídou přetrvávat. Čínský export textilu v zahraničním obchodě musí dále optimalizovat strukturu trhu, rozšiřovat rozvíjející se trhy podél „Pásu a stezky“ a zlepšovat synergii průmyslového řetězce, aby se vyrovnal s novými výzvami v globální tržní konkurenci.
Čas zveřejnění: 15. srpna 2025