Vláda USA v poslední době nadále stupňuje svou politiku „recipročních cel“, formálně zahrnula Bangladéš a Srí Lanku na seznam sankcí a zavedla vysoká cla ve výši 37 %, respektive 44 %. Tento krok nejenže zasadil „cílenou ránu“ ekonomickým systémům obou zemí, které jsou vysoce závislé na vývozu textilu, ale také spustil řetězovou reakci v globálním dodavatelském řetězci textilu. Americký domácí textilní a oděvní průmysl se také ocitl pod dvojím tlakem rostoucích nákladů a turbulencí v dodavatelském řetězci.
I. Bangladéš: Vývoz textilu přišel o 3,3 miliardy dolarů, v sázce jsou miliony pracovních míst
Textilní a oděvní průmysl, druhý největší světový vývozce oděvů, představuje „ekonomickou záchrannou lano“ Bangladéše. Toto odvětví se podílí 11 % na celkovém HDP země, 84 % na celkovém objemu exportu a přímo zajišťuje zaměstnanost více než 4 milionů lidí (z nichž 80 % tvoří ženy). Nepřímo také podporuje živobytí více než 15 milionů lidí v předcházejících a následných průmyslových řetězcích. Spojené státy jsou druhým největším exportním trhem Bangladéše po Evropské unii. V roce 2023 dosáhl export textilu a oděvů z Bangladéše do USA 6,4 miliardy dolarů, což představuje více než 95 % celkového exportu do USA. Pokrývá středně až nízkou třídu rychloobrátkového spotřebního zboží, jako jsou trička, džíny a košile, a slouží jako klíčový zdroj dodavatelského řetězce pro americké maloobchodníky, jako jsou Walmart a Target.
Zavedení 37% cla na bangladéšské výrobky ze strany USA tentokrát znamená, že bavlněné tričko z Bangladéše, které původně stálo 10 dolarů a mělo vývozní cenu 15 dolarů, bude muset po vstupu na americký trh zaplatit dalších 5,55 dolarů na clech, čímž se celkové náklady přímo zvýší na 20,55 dolarů. Pro bangladéšský textilní průmysl, který se spoléhá na „nízké náklady a nízké ziskové marže“ jako svou hlavní konkurenční výhodu, tato celní sazba daleko překročila průměrnou ziskovou marži v tomto odvětví ve výši 5–8 %. Podle odhadů Bangladéšské asociace výrobců a vývozců oděvů (BGMEA) po zavedení cel klesne vývoz textilu z Bangladéše do USA z 6,4 miliardy dolarů ročně na přibližně 3,1 miliardy dolarů, s roční ztrátou až 3,3 miliardy dolarů – což odpovídá ztrátě téměř poloviny podílu textilního průmyslu na americkém trhu.
Ještě kritizující je, že pokles exportu spustil vlnu propouštění v tomto odvětví. Dosud 27 malých a středních textilních továren v Bangladéši ukončilo výrobu kvůli ztrátě zakázek, což má za následek nezaměstnanost přibližně 18 000 pracovníků. BGMEA varovala, že pokud cla zůstanou v platnosti déle než šest měsíců, v celé zemi se uzavře více než 50 továren a počet nezaměstnaných může překročit 100 000, což bude mít další dopad na sociální stabilitu a jistotu obživy obyvatel země. Zároveň je bangladéšský textilní průmysl vysoce závislý na dovážené bavlně (asi 90 % bavlny je třeba nakupovat z USA a Indie). Prudký pokles příjmů z exportu povede také k nedostatku devizových rezerv, což ovlivní schopnost země dovážet suroviny, jako je bavlna, a vytvoří začarovaný kruh „klesající export → nedostatek surovin → pokles kapacit“.
II. Srí Lanka: 44% celní úlevy vedou k hospodářským výsledkům, pilířový průmysl na pokraji „přetržení řetězu“
Ve srovnání s Bangladéšem je srílanský textilní průmysl menšího rozsahu, ale zároveň představuje „základní kámen“ národního hospodářství. Textilní a oděvní průmysl se podílí 5 % na HDP země a 45 % na celkovém objemu exportu a zaměstnává více než 300 000 lidí, což z něj činí klíčové odvětví pro ekonomické oživení Srí Lanky po válce. Jeho exportu do USA dominují středně drahé až vysoce kvalitní látky a funkční oblečení (jako je sportovní oblečení a spodní prádlo). V roce 2023 dosáhl srílanský textilní export do USA 1,8 miliardy dolarů, což představuje 7 % amerického dovozního trhu se středně drahými až vysoce kvalitními látkami.
Zvýšení celní sazby pro Srí Lanku ze strany USA tentokrát na 44 % z ní dělá jednu ze zemí s nejvyššími celními sazbami v tomto kole „recipročních cel“. Podle analýzy Srílanské asociace vývozců oděvů (SLAEA) tato celní sazba přímo zvýší náklady země na vývoz textilu přibližně o 30 %. Vezměme si jako příklad vlajkový exportní produkt Srí Lanky – „sportovní látku z organické bavlny“ – jehož původní vývozní cena za metr činila 8 dolarů. Po zvýšení cel se cena zvýšila na 11,52 dolarů, zatímco cena podobných produktů dovážených z Indie a Vietnamu je pouze 9–10 dolarů. Cenová konkurenceschopnost srílanských produktů byla téměř zcela narušena.
V současné době řada exportních podniků na Srí Lance obdržela od amerických zákazníků „oznámení o pozastavení objednávek“. Například Brandix Group, největší srílanský vývozce oděvů, původně vyráběl funkční spodní prádlo pro americkou sportovní značku Under Armour s měsíčním objemem objednávek 500 000 kusů. Nyní kvůli problémům s cly přesunula Under Armour 30 % svých objednávek do továren ve Vietnamu. Další podnik, Hirdaramani, uvedl, že pokud nebudou cla zrušena, jeho exportní obchod do USA utrpí do tří měsíců ztráty a může být nucen uzavřít dvě továrny v Kolombu, což ovlivní 8 000 pracovních míst. Srílanský textilní průmysl se navíc spoléhá na model „zpracování s dováženými materiály“ (dovážené suroviny tvoří 70 % z celkového počtu). Zablokování exportu povede k nahromadění zásob surovin, což zatíží provozní kapitál podniků a dále zhorší jejich provozní potíže.
III. Americký domácí sektor: Otřesy v dodavatelském řetězci + prudce rostoucí náklady, průmysl v „dilematu“
Celní politika americké vlády, která se zdá být zaměřena na „zahraniční konkurenci“, ve skutečnosti způsobila „odpor“ vůči domácímu textilnímu a oděvnímu průmyslu. Jakožto největší světový dovozce textilu a oděvů (s objemem dovozu 120 miliard dolarů v roce 2023) se americký textilní a oděvní průmysl vyznačuje „závislostí na domácí produkci a závislostí na dovozu“ – domácí podniky vyrábějí převážně suroviny, jako je bavlna a chemická vlákna, zatímco 90 % hotových oděvních výrobků je závislých na dovozu. Bangladéš a Srí Lanka jsou pro USA důležitými zdroji oděvů střední až nízké třídy a látek střední až vysoké třídy.
Zvýšení cel přímo zvýšilo náklady amerických domácích podniků na pořízení. Průzkum Americké asociace pro oděvy a obuv (AAFA) ukazuje, že průměrná zisková marže amerických dodavatelů textilu a oděvů je v současnosti pouze 3–5 %. Cla ve výši 37–44 % znamenají, že podniky buď „samy absorbují náklady“ (což vede ke ztrátám), nebo je „přenášejí do konečných cen“. Vezměme si jako příklad amerického maloobchodního prodejce JC Penney, původní maloobchodní cena džínů nakoupených z Bangladéše byla 49,9 USD. Po zvýšení cel, pokud se má zisková marže udržet, musí se maloobchodní cena zvýšit na 68,9 USD, což představuje nárůst o téměř 40 %. Pokud se cena nezvýší, zisk na pár kalhot klesne ze 3 USD na 0,5 USD, takže zisk nezůstane téměř žádný.
Zároveň nejistota v dodavatelském řetězci postavila podniky před „rozhodovací dilema“. Julia Hughesová, prezidentka AAFA, na nedávné průmyslové konferenci poukázala na to, že americké podniky původně plánovaly snížit rizika „diverzifikací míst nákupu“ (například přesunem některých objednávek z Číny do Bangladéše a na Srí Lanku). Náhlá eskalace celní politiky však všechny plány narušila: „Podniky nevědí, která země bude další zasažena zvýšením cel, ani nevědí, jak dlouho budou celní sazby trvat. Neodvažují se snadno podepisovat dlouhodobé smlouvy s novými dodavateli, natož investovat finanční prostředky do budování nových kanálů dodavatelského řetězce.“ V současné době 35 % amerických dovozců oděvů uvedlo, že „pozastaví podepisování nových objednávek“, a 28 % podniků začalo přehodnocovat své dodavatelské řetězce a zvažuje přesun objednávek do Mexika a zemí Střední Ameriky, na které se cla nevztahují. Výrobní kapacita v těchto regionech je však omezená (schopna pokrýt pouze 15 % dovozu oděvů z USA), což v krátkodobém horizontu ztěžuje zaplnění mezery na trhu, kterou zanechaly Bangladéš a Srí Lanka.
Navíc nakonec „zaplatí“ američtí spotřebitelé. Data z amerického Úřadu statistiky práce ukazují, že od roku 2024 vzrostl index spotřebitelských cen (CPI) u oděvů v USA meziročně o 3,2 %. Neustálé prohlubování celní politiky může do konce roku vést k dalšímu 5–7% nárůstu cen oděvů, což dále zesílí inflační tlaky. U nízkopříjmových skupin tvoří výdaje na oděvy relativně vysoký podíl disponibilního důchodu (přibližně 8 %) a rostoucí ceny přímo ovlivní jejich spotřební kapacitu, čímž omezí poptávku na americkém domácím trhu s oděvy.
IV. Rekonstrukce globálního textilního dodavatelského řetězce: Krátkodobý chaos a dlouhodobé přizpůsobení se koexistují
Eskalace cel USA vůči Bangladéši a Srí Lance je v podstatě mikrokosmem „geopolitizace“ globálního textilního dodavatelského řetězce. V krátkodobém horizontu tato politika vedla ke vzniku „vakuové zóny“ v globálním dodavatelském řetězci oděvů střední a nižší třídy – ztráty objednávek v Bangladéši a na Srí Lance nemohou být v krátkodobém horizontu plně absorbovány jinými zeměmi, což může u některých amerických maloobchodníků vést k „nedostatku zásob“. Zároveň úpadek textilního průmyslu v těchto dvou zemích ovlivní také poptávku po surovinách, jako je bavlna a chemická vlákna, což bude mít nepřímý dopad na země vyvážející bavlnu, jako jsou USA a Indie.
V dlouhodobém horizontu může globální textilní dodavatelský řetězec urychlit své přizpůsobení směrem k „nearshoringu“ a „diverzifikaci“: americké podniky mohou dále přesouvat objednávky do Mexika a Kanady (které využívají celních preferencí v rámci Severoamerické dohody o volném obchodu), evropské podniky mohou zvýšit nákup z Turecka a Maroka, zatímco čínské textilní podniky, spoléhající se na své „výhody plného průmyslového řetězce“ (kompletní systém od pěstování bavlny až po výrobu hotových výrobků), mohou převzít některé středně až vysoce kvalitní objednávky (jako jsou funkční látky a ekologické oblečení) převedené z Bangladéše a Srí Lanky. Tento proces přizpůsobení však bude nějakou dobu trvat (odhadem 1–2 roky) a bude doprovázen zvýšenými náklady na rekonstrukci dodavatelského řetězce, což ztěžuje úplné zmírnění současných otřesů v odvětví v krátkodobém horizontu.
Pro čínské textilní podniky v zahraničním obchodě s sebou toto kolo celních turbulencí přináší jak výzvy (nutnost vyrovnat se se slabou globální poptávkou a konkurencí v dodavatelském řetězci), tak skryté příležitosti. Mohou posílit spolupráci s místními továrnami v Bangladéši a na Srí Lance (například poskytováním technické podpory a společnou výrobou), aby se vyhnuly celním bariérám USA. Zároveň mohou zvýšit úsilí o prozkoumání rozvíjejících se trhů, jako je jihovýchodní Asie a Afrika, a snížit tak závislost na jednotném trhu v Evropě a USA, a tím získat příznivější postavení při rekonstrukci globálního dodavatelského řetězce.
Čas zveřejnění: 16. srpna 2025